Ing. Pavel Burian, Ph.D. je absolventem Fakulty tropického zemědělství ČZU v Praze, který svou profesní dráhu zasvětil rozvojové spolupráci a zvyšování potravinové bezpečnosti v globálním měřítku. V současnosti působí jako Senior Field Programme Officer a Deputy Programme Coordinator v rámci vlajkového programu OSN pod vedením Mezinárodní Organizace pro Výživu a Zemědělství (UN FAO) v Papui-Nové Guineji (EU-STREIT PNG), jehož cílem je podpora venkovského podnikání, investic a obchodu. Program je financován Evropskou unií a implementován ve spolupráci s několika agenturami OSN, včetně FAO.
V Papui-Nové Guineji zajišťuje koordinaci mezi zúčastněnými stranami – od místních farmářů až po zástupce vlády a mezinárodních donorů. Podílí se na plánování, implementaci a monitoringu aktivit, které vedou ke zvýšení produkce kakaa, vanilky a ryb, rozvoji tržních sítí a zlepšení přístupu k financím a infrastruktuře.
Kromě pravidelné práce v terénu se věnuje také strategickému plánování, vedení týmu odborníků a vyjednávání s partnery včetně vládních institucí. Jeho práce je klíčová pro udržitelný rozvoj zemědělství v této oblasti a pro posilování odolnosti komunit vůči klimatickým a ekonomickým výzvám.
Více o programu EU-STREIT PNG ZDE.
Webová stránka FAO v Papui-Nové Guineji: http://www.fao.org/papua-new-guinea/en/
Za klíčové pro svou kariéru považuje studium na FTZ a zkušenosti získané v rámci programů Erasmus a rozvojových projektů. „FTZ pro mě byla inspirativní a rodinná fakulta, která mě motivovala k tomu, co dnes dělám,“ říká v rozhovoru, který vám přinášíme v plném znění.
Můžete nám přiblížit svou aktuální pracovní náplň v rámci programu EU-STREIT PNG?
EU-STREIT PNG je se svým rozpočtem cca 90 milionů dolarů největším programem OSN v oblasti zemědělství v regionu a zároveň vlajkovou aktivitou EU v rámci evropské iniciativy EU Global Gateway. To znamená, že má velký implementační tým reprezentující pět zúčastněných agentur OSN (FAO, UNDP, UNCDF, ITU a ILO) v počtu zhruba 70 stálých zaměstnanců a násobný počet kontraktorů a dodavatelů. V současnosti přímo podporuje přes půl milionu příjemců, organizovaných v cca 750ti kooperativách a malých podnicích.
Mojí rolí je koordinace jednotlivých intervencí programu a jeho strategického směřování, technický dohled, day-to-day management a reprezentace vůči příjemcům, vládě a odborné veřejnosti.
S jakými výzvami se při své práci v Papui-Nové Guineji nejčastěji setkáváte?
Slogan Papui Nové Guineje je „Očekávejte neočekávané“ a dá se říci, že to výborně shrnuje každodenní realitu. Žijeme a pracujeme v jednom z nejodloučenějších regionů na světě, který se vyznačuje extrémním počasím, odlišnou kulturou a nespočtem sociálních problémů. Na druhou stranu je to region, který vám neskutečně přiroste k srdci a lidé vás přijmou za vlastní.
Výzvy jsou tudíž mnohočetné: od výzev geografických, kdy terén výrazně komplikuje cestování i doručování programu, přes výzvy bezpečnostní (výrazná kriminalita, násilí, alkoholismus), až po výzvy byrokraticky-administrativní, které - jak víme - dokážou často potrápit.
Největší výzvou ovšem byla výzva počáteční, kdy jsme museli jak příjemce, tak vládu přesvědčit, že naše metody technického a ekonomického rozvoje fungují a přinesou kýžený benefit. Dnes už je tato část za námi, podařilo se nám v regionu za pět let nejen zdvojnásobit produkci kakaa bez odlesňování (z 30 na cca 60 tisíc hektarů) ale zároveň jsme zpětinásobili profitabilitu u podporovaných komodit, a nastartovali v regionu nebývalý ekonomický boom, který je i příhodně podpořen nárůste ceny kakaa a vanilky na světových trzích. Ovšem bez našeho programu by jej příjemci nebyli schopni zachytit a profitovat z něj. Zároveň pracujeme na komunitní úrovni tak, aby příjmy vedly ke zlepšení života lidí v těchto komunitách: od finanční gramotnosti, přes boji proti domácímu násilí, po zlepšování výživy a potírání chudoby.
Jak vypadá běžný pracovní den na vaší pozici?
Řekl bych, že je každodenní rutina je poměrně běžná: od ranní kávy přes každodenní záplavu emailů a administrativy po množství meetingů. Ale liší se v tom, jak zajímavé problémy řešíme, a že máme privilegium vidět jak naše práce pomáhá tisícům lidí v reálném čase.
Samozřejmě, s prací je spojeno mnoho mezinárodního cestování na různé veletrhy a studijní cesty, skrze které pomáháme příjemcům zlepšit své technické kompetence, konkurenceschopnost a získat odbyt pro svou produkci, ale i nespočet výprav do odlehlých oblastí, kde o dobrodružství není nouze. Je to ráj pro milovníky offroadu a cizích kultur. Nespočetněkrát jsme řešili svízelné situace v terénu, ale také participovali na životě tradičních komunit. Povede se vám připlést k lovu prasat v džungli, rybaření, lovu krokodýlů, tradičním svatbám, oslavám, nebo sběru orchidejí. Vyslechnete si ústně podávané příběhy, občas objevíte nějaký zapomenutý druhoválečný relikt, nebo se dostanete do oblastí, kde jste prvním cizincem po desítkách let. Pro mnoho dětí i prvním cizincem, kterého kdy viděli.
V čem spočívá specifikum práce v prostředí tichomořského ostrovního státu?
Jako v asi každé kultuře s vysokým kontextem je nezbytné si zasloužit důvěru a navázat vztahy nezbytné nejen pro práci, ale i pro každodenní život. Asi největším specifikem je ovšem vlastní rytmus - přístup lidí k času, majetku a zodpovědnosti, i jistá absence formálnosti – vše je flexibilní a vše lze domluvit.
Samozřejmě, člověk se musí obrnit trpělivostí, být flexibilní a mít pro místní zvyklosti pochopení.
Jaké aktivity považujete za nejúspěšnější, kterých jste se v rámci programu zúčastnil?
Je poměrně složité jmenovat jednu specifickou aktivitu, ale osobně mám slabost pro technické inovace, takže mne nadchne každá nová továrna, zpracovna, nebo technické zařízení. Mám proto velkou radost, že se nám nedávno podařilo zprovoznit dvojici velkoobjemových solárních výroben ledu v hodnotě cca osmi milionů korun o kapacitě 350 kg ledu denně, které umožňují místním rybářům zlepšit skladování a distribuci úlovků a zároveň (jelikož fungují na komerční bázi), generují zisk jejich provozovatelům. Také pracuji na expanzi čokoládovny a výrobny kakaových meziproduktů v Port Moresby, která bude zajišťovat odbyt desítek tun produkce od našich producentů, s projektovaným ročním objemem příjmů cca 18 milionů dolarů, z nichž velká část bude plynout právě zpět do zemědělských komunit.
Co vás přivedlo ke spolupráci s FAO a OSN?
Samozřejmě studium na Institutu a později Fakultě Tropického Zemědělství ČZU. Díky ročnímu studijnímu pobytu v Portugalsku v rámci Sokrates-Erasmus jsem se naučil portugalsky, získal možnost účasti na rozvojovém projektu FTZ v Angole a na základě této zkušenosti jsem se stal zemědělským expertem Českého Provinčního Rekonstrukčního Týmu v Afghánistánu, v provincii Logar. Tam jsem poznal práci mezinárodních organizací a začal směřovat k tomu, abych se do jejich řad dostal.
V roce 2013 jsem získal pozici konzultanta v Organizaci pro průmyslový rozvoj (UNIDO) v Etiopii, absolvoval jsem krátkou stáž jako analytik v Ekonomické Komisi pro Afriku (UN ECA) tamtéž a později získal pozici Chief Technical Advisor na vlajkovém rozvojovém projektu FAO v Afghánistánu v objemu 20 milionů dolarů, který se zabýval modernizací sektoru koření a sušených plodů. Jelikož se jednalo o projekt úspěšný, získal jsem nabídku spolupracovat na větším programu v Papui Nové Guinei.
Jaký je váš pohled na současné globální výzvy v oblasti potravinové bezpečnosti?
Samozřejmě, globálních výzev v oblasti potravinové bezpečnosti je v současnosti bezpočet. Jak klimatická změna, jenž se projevuje narušením tradičních produkčních schémat a vyžaduje adaptaci, tak politická nestabilita a konflikty v důležitých produkčních oblastech jsou trendy, které nelze podceňovat a na které je třeba reagovat – a to i v našich lokálních podmínkách. Potravinová bezpečnost je součást toho, jak odolní jako společnost jsme pro další výzvy – proto je velmi důležité adresovat ztráty a plýtvání, podporovat lokálnost, i rozumět tomu, kde se jídlo bere a jak se dostane na náš stůl.
Potraviny jsou záležitostí navýsost politickou a je třeba si uvědomit, že za současným relativním dostatkem (a snižujícím se nedostatkem v mnoha částech světa) je velmi komplexní síť vztahů a dependencí. A proto je důležité mít univerzity jako ČZU, které nám pomáhají se v této komplexní situaci orientovat a pozitivně ji ovlivňovat. Přestože zemědělství je trošku popelkou mezi obory, je bez nadsázky základem civilizace a jen jeho další rozvoj nám pomůže se s četnými výzvami na globální scéně vyrovnat.
Vidíte rozdíl mezi akademickými přístupy a praxí v terénu? Jak se vám daří tyto světy propojovat?
Asi nejdůležitějším poznáním pro mne bylo, že technický základ a znalost principů a interdependencí je pro mou profesi důležitější, než didaktická a detailní znalost úzkého oboru. Chápání kontextu, přesahu i přehled o poměrně vzdálených oborech (sociologie, pedagogika, ekonomika) jsou asi tím, na co v akademické sféře nebyl v době mého studia kladen přílišný důraz (přestože takový trend již vznikal) a tak jsem strávil dost času objevováním souvislostí, které již objevil někdo jiný.
Velkým kontrastem je také v praxi důraz na ekonomiku provozu a ziskovost. Každá intervence musí dávat ekonomický smysl, či přinášet dostatečný benefit kompenzující ekonomickou náročnost. To akademická sféra občas nebere v potaz a pak i sebelépe míněnou intervenci odsoudí k nezdaru.
Jak na vás vzpomínáte na své studium na Fakultě tropického zemědělství?
Samozřejmě velmi v dobrém. Prostředí FTZ bylo naprosto odlišné od jiných fakult a univerzit. Neformální, inspirující a velmi podnětné, oceňující individuální aktivitu i iniciativu. A vzhledem k množství studentů i pedagogů vskutku „rodinné“.
Které předměty nebo učitelé vám dali nejvíce do praxe?
Nejsem si jist jestli některý partikulární předmět měl rozhodující vliv (tedy krom studia jazyků, které jsou zásadní), ale naprosto rozhodující vliv na mé směřování měl (a stále má) pan Docent Krepl, který je naprostou legendou a který mne motivoval a podporoval nejen po celé studium, ale dodnes a jsem mu za mnohé neskonale vděčný.
Jaké zkušenosti získané na FTZ považujete za klíčové pro svou profesní dráhu?
Za klíčové zkušenosti považuji ty, které mi dovolily osahat si praxi už v době studia, tedy výše zmíněný program Sokrates-Erasmus, který byl (na rozdíl od jiných fakult) na FTZ skoro povinný a možnost účasti na rozvojových projektech. Praxe s přípravou, administrativou a vlastní realizací byla k nezaplacení a čerpám z těchto zkušeností dodnes.
Co byste poradil studentům, kteří uvažují o kariéře v mezinárodních organizacích?
Mezinárodní organizace jsou velmi kompetitivní prostředí a každý kdo se rozhodne ucházet o pozici v nich čelí konkurentům z celého světa, kteří mají často velmi silnou motivaci uspět. Je proto důležité mít specializaci a kompetence, které nemá každý uchazeč a zároveň být dobrý v těch obvyklých. Považuji za velmi užitečné mít technickou specializaci, ke které jsou znalost jazyků, manažerské schopnosti a emoční inteligence užitečnou nadstavbou. Je snazší (a více smysluplné) se v systému těchto organizací etablovat skrze specializované a technické pozice, než pozice administrativní, nebo politické. A je velmi žádoucí mít praktickou zkušenost z terénu.
Jaké dovednosti a vlastnosti považujete za zásadní pro úspěšné působení v rozvojové spolupráci?
Domnívám se, že krom výše uvedených kompetencí je nutná určitá emoční vyzrálost a schopnost udržet si určitý odstup, aniž bychom ztratili lidskost, nebo upřímný zájem o problémy lidí, kterým pomáháme. A přes všechno, co mohou prožívat, je důležité být schopen od nich vyžadovat spolupráci a participaci. Motivovat a občas je i tlačit, ovšem s pochopením jejich potřeb a zájmů. Je důležité vyvarovat se přístupu „vím, co je pro vás dobré“, aniž by s ním souzněli a vzali jej za vlastní. Což je občas těžké.
Plánujete se v budoucnu ještě více angažovat v oblasti vzdělávání, například formou přednášek nebo mentoringu?
Ano, rád bych se v budoucnu věnoval více aktivitám spojeným jak s akademickou sférou, tak sdílení zkušeností, které se mi podařilo nasbírat – a to i na FTZ, pokud k tomu bude příležitost.
