Prof. Mgr. Jan Šobotník z Fakulty tropického zemědělství, České zemědělské univerzity v Praze (ČZU), se nedávno vrátil z výzkumné cesty do Angoly, která přinesla zajímavé zkušenosti i nečekané poznatky. Profesor Šobotník, jehož výzkum se zaměřuje především na biologii termitů a strukturu a funkci hmyzího těla, popsal Angolu jako zemi plnou kontrastů. Zatímco hlavní město Luanda je překvapivě rozvinuté a patří mezi nejpůsobivější města v tropech, venkov se potýká s extrémní chudobou.
Cesta do národního parku Quiçama
První zastávkou byl národní park Quiçama nedaleko hlavního města Luandy. Tato oblast je typickou suchou savanou s dominantními baobaby. Přesto však byla diverzita termitů poměrně nízká a omezená na několik běžných dřevožravých druhů. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je opakované vypalování rozsáhlých ploch, které v suchých podmínkách omezuje dostupnost živin pro hlínožravé druhy.
Směr sever: Uíge a zmizelé deštné pralesy
Další část terénních prací byla provedena v provincii Uíge, 250 km severovýchodně od Luandy. Cílem výzkumu byly tropické deštné lesy kontinuální s porosity Konžské pánve. Na místě bylo zjištěno, že lesy byly téměř kompletně vykáceny a vypáleny, a poslední omezené zbytky jsou dostupné pouze několikahodinovým pochodem těžkým terénem.
Hledání lesa v Cambondo
Poslední část pobytu proběhla v oblasti Cambondo, přibližně 150 km východně od Luandy. I zde se výzkumníci potýkali s masivní deforestací a na zachovalé zbytky přirozeného sezónního lesa narazili až na samém konci své návštěvy.
Výsledky výzkumu: omezená diverzita termitů
Jedním z hlavních cílů výjezdu bylo studium biodiverzity termitů. Severní části Angoly jsou však natolik odlesněné, že bylo obtížné najít vhodné lokality pro práci. Výsledkem byla nízká druhová rozmanitost – převládaly běžné dřevožravé druhy termitů, zatímco hlínožravé druhy již vymizely na většině rozlohy severní Angoly. I národní parky jsou v Angole lokalizovány pouze v jižní polovině země, a proto je jen malá naděje, že by zde bylo možné znovu obnovit již ztracenou diverzitu tropických lesů.
„Angola je fascinující země, ale rozsáhlá deforestace výrazně omezuje možnosti výzkumu a snižuje biologickou rozmanitost. Přesto věřím, že tato zkušenost přinese cenné poznatky a poučení pro budoucí práce.“ Shrnul svou zkušenost profesor Šobotník.
Budoucnost výzkumu v Angole
Cesta profesora Šobotníka připomíná, jak zásadní je ochrana přírodních ekosystémů nejen v Angole, ale v celém tropickém pásmu. Výzkum v této oblasti je stále velkou výzvou, která však může přispět k ochraně přírody a udržitelnému využívání zdrojů.
