Reportáž z Konga, text a foto: ARTHUR F. SNIEGON a MARKÉTA SWIACKÁ
Léta jsem žil v rovníkové Africe a do divoké přírody podnikal časté pěší výpravy ve dne i v noci. Blízkých setkání s denními opicemi a nočními poloopicemi byly stovky, pozorování divokých pralesních slonů či lidoopů dohromady desítky, antilop chocholatek jsem viděl nepočítaně. Živého divokého luskouna jsem spatřil v nočním lese jednou jedinkrát. Jeho šupiny, které jsou fakticky bezcenné, mají pro čínskou medicínu cenu zlata, proto mu hrozí vyhynutí.
Z této mé zkušenosti by se mohlo zdát, že luskounů není mnoho – a někde tak tomu již skutečně je. Můj případ byl však spíš dán tím, že přestože jsem se pohyboval ve zdravém a často téměř nedotčeném lese, je i tak setkání s luskounem mimořádné vzácné – dáno skrytým a tichým životem těchto obrněných, a přesto tak bezbranných pralesních rytířů. Když se však člověk pohybuje v prostředí ochrany přírody a potíráni ilegálního lovu a obchodování se zvířaty, lze nabýt dojmu, že se tento svět točí právě kolem luskounů. Po slonovině a vedle papoušků žako se ve střední Africe nejčastěji skloňuji právě luskouní šupiny.
Celý článěk si můžete přečíst v přiložených souborech (nutné stáhnout pro lepší kvalitu).
Zároveň si můžete pustit skvěle zpracovaný dokument o luskounech (Eyo of the Pangolin):