Půl roku ve Vietnamu aneb čas na výzkum, studium a poznávání kultury, jak se patří

Jak ses do Vietnamu vlastně na půl roku dostal?

V rámci Evropského projektu ALFABET (Evropského programu Erasmus Mundus, pozn.), který koordinuje naše univerzita. Díky tomu jsem měl možnost strávit půl roku ve Vietnamu, abych mohl dále pracovat na svém výzkumu a doktorské práci. V rámci našeho Biogas Research Team se totiž dlouhodobě zabýváme technologií (zejména rodinných) bioplynových stanic v Jihovýchodní Asii: řešíme jejich současný stav, překážky a budoucí perspektivy a jejich dopady na lokální i globální ekosystémy. Mezi naše největší zájmy patří zejména jejich vliv na snižování emisí. A to ve spolupráci s dalšími pracovišti, mezi nimiž je právě i Hue University of Agriculture and Forestry (HUAF), na které jsem pobýval.

Téma rodinných bioplynových stanic je totiž ohromně zajímavé – už jen tím, že jich je dnes v zemích rozvojového světa mnoho milionů. Malé bioplynové stanice jsou dlouhodobě v rozvojových zemích využívány jako dostupná technologie, která by měla zlepšovat životní prostředí a přispívat ke snížení skleníkového efektu, ale jeden z našich předchozích výzkumů poukázal na mnohé problémy, spojené hlavně s nedostatečnou údržbou, nedostatkem znalostí technologií a na některé konstrukční vady. Proto se snažíme konstrukční vady řešit a reálné dopady kvantifikovat, což je důležité zejména pro tvůrce politik při nastavování nových programů na podporu této technologie.

 

A co tedy byla náplň tvé práce?

Nejdůležitější pro mě bylo pracovat na svém výzkumu, to znamená pravidelné výjezdy do terénu (venkovské oblasti středního Vietnamu), sběr vzorků a dat, a pak jejich následné zpracování a vyhodnocení. Mimo jiné za mnou v průběhu pobytu přijeli i tři studenti z našeho týmu, kteří mi zde pomáhali a zároveň pracovali na svých závěrečných pracích. Kromě toho jsem měl na univerzitě, na které jsem sídlil, pravidelné přednášky pro mladé zaměstnance fakulty. Témata přednášek se ale v průběhu pobytu značně lišila (od bioplynových stanic přes zpracování organického odpadu v rozvojovém světě až po témata o tom, jak psát vědecké práce a publikovat, nebo i třeba přednášku o možnostech studia u nás na univerzitě).

A jaký byl vlastně akademický život ve Vietnamu?

Akademický život ve Vietnamu je velmi příjemný, ale zároveň velmi náročný. Na HUAF, a zejména na fakultě, byla skvělá atmosféra a velmi přátelské, až rodinné prostřední. Rozdílem je, že na HUAF nejsou téměř žádní doktorandi. Všichni totiž jezdí dělat doktorát do zahraničí, nejčastěji do Německa, Austrálie a Japonska. A pak se vracejí zpět. Dalším rozdílem je to, že je pro ně normální trávit na univerzitě 7 dní v týdnu. Víkendy nevyjímaje, což je pro nás dost nezvyklé. A také se ve Vietnamu vstává mnohem dříve. Většina kolegů (i kolegyň) každé ráno trénovala volejbal od pěti nebo od šesti hodin ráno, ještě předtím, než šli do práce. Takové ranní vstávání ale bylo nad mé síly, takže já jsem s nimi chodil trénovat většinou v podvečer. Ale i tak jsem na ně ve volejbale nestačil (smích).

Takže sportovní vyžití bylo ve Vietnamu dobré?

Rozhodně. Téměř hned po příjezdu jsem začal trénovat s univerzitním fotbalovým týmem, a hrál jsem s nimi pravidelně zápasy. Dokonce jsem měl i povedenou bilanci. V každém zápase jsem vstřelil alespoň jednu branku. O to více byli nešťastní, když jsem Vietnam opouštěl. Ale na památku jsem dostal dres.

Jaký byl život mimo univerzitu?

Život mimo univerzitu je ve Vietnamu také úžasný. Vietnam je celkově skvělá země, která nabízí mnoho k prozkoumání. Zejména kuchyně je naprosto skvělá, což ocení snad každý. Mé nejoblíbenější Vietnamské jídlo nejspíše bude polévka Bún bo Hue, nebo klasické Pho Bo. A k pití čerstvý kokos (Dua Tuoi) nebo čerstvě vymačkaný džus z cukrové třtiny, či jakékoliv čerstvé smoothie. A vše téměř na každém rohu. Kromě jídla a pití Vietnam nabízí nespočet kulturních památek, kterých je i v samotném císařském městě Hue, kde jsem žil, plno. Hue je hlavní město provincie, ale ve Vietnamu patří k těm menším s méně než 400,000 obyvatel. Ale je to město poslední vietnamské císařské dynastie Nguyen, takže je plné architektonických a kulturních památek. Tím byl pobyt tam ještě příjemnější.

Navíc jsem bydlel zhruba 7 km od univerzity, takže jsem si po příjezdu pořídil motorku, abych se mohl na univerzitu i do terénu snadno dostat, a k tomu mohl i navštěvovat okolí a různé památky, přátele a přírodní rezervace. Ve Vietnamu to totiž bez motorky nejde. A také nesmím zapomenout na skvělou kávu, kterou připravují všude. Bez ní ve Vietnamu žádný den pořádně nezačíná. Takže moje ranní cesta vždy vedla i přes nějakou kavárnu.

A co výzkumné aktivity?

Výzkum pro mě byl ve Vietnamu samozřejmě prioritní. Jezdím do oblasti už od roku 2012 a tím pádem mám velkou výhodu v tom, že oblast znám. Vietnam je totiž na výzkumná povolení a schvalovací procesy poměrně administrativně náročný, ale díky tomu, že již známe v oblasti mnoho lidí, tak jsme nikdy neměli při výzkumu žádné zásadnější komplikace. Samozřejmě se občas stalo, že jsme od místních úřadů nedostali povolení k výjezdu do terénu a sběru dat, ale to již k výzkumným aktivitám v rozvojových zemích patří. Všeobecně se nám ale podařilo udělat vše, co jsme si vytyčili, a vlastně i mnohem více. Dokonce nám letos vyšly dva vědecké články, z toho jeden v prestižním žurnále Renewable Energy. Ten se věnuje přístupu malých farmářů ve Vietnamu k hospodaření s exkrementy, kdy jsme porovnávali farmáře bez a s bioplynovou stanicí. Takže celkově považuji celý pobyt za hodně přínosný.

A na závěr, mohl by si nám říct, co hlavního sis z tohoto půlročního pobytu odnesl?

Byla to skvělá zkušenost, kterou mohu všem jen vřele doporučit. A pro každého doktoranda považuji pobyt v zahraniční za povinnost, a to nejen z toho důvodu, že je to podmínka pro dokončení studia, ale hlavně pro to, že to člověku nabídne nový pohled na věc, nové kolegy a přátele a také nadhled, který je ve výzkumu i v životě tak důležitý.