Věděli jste, že český fousek už dávno dobyl svět?
Toto původní české lovecké plemeno, pocházející ze 14. století, má široké využití při práci se zvěří. Tito psi se využívají nejen k tradiční myslivosti, ale také vyhledávají hnízda ohrožených vodních druhů ptáků či papoušků kakapo při pravidelném monitoringu na Novém Zélandu nebo je potkáte jako součást celní kontroly v Nizozemí. Kromě již zmíněného Nového Zélandu se čeští fousci chovají ve většině států Evropy, například i na Kypru, ale taky ve Spojených státech Amerických, či Jihoafrické republice. Zástupce mnohých států se sjeli poslední víkend v září na Konopišti, kde jsme jako fakulta pomíhali s tlumočením a také prezentovali náš výzkum.
Naše výzkumná skupina savčí molekulární ekologie se českými fousky zabývá, protože se jedná o široce využitelné plemeno, vhodné na práci při managementu volně žijících druhů v mnoha typech habitatů. Navíc se jedná o plemeno s omezeným počtem chovných jedinců a s hojným výskytem dědičného onemocnění srsti. Díky těmto vlastnostem jsou čeští fousci naprosto unikátním modelem pro genetické disciplíny. Charakteristika genetické diverzity v uzavřených málopočetných populacích je velmi důležitou součástí biologických disciplín, které mají přesah do reálné ochrany genofondu druhů. Na naši fakultě se studiem genetického pozadí loveckých plemen a alopecie věnuje doktorandka Silvie Neradilová, která je i členkou klubu chovatelů českých fousků. Intenzivní spolupráce klubu a univerzity již vedla k možnosti vycestovat na Cornellovu univerzitu a využít nejmodernější genomické přístupy. Věříme, že do budoucna se spolupráce bude stejně slibně rozvíjet a povede k vysvětlení příčin ztráty srsti u psů a potažmo i jiných druhů živočichů, které jsou tímto onemocněním zasaženy.