Vlci se po více než sto letech vracejí do střední Evropy. Jejich přítomnost vzbuzuje obdiv i obavy. Abychom dokázali zvládnout soužití lidí a velkých šelem, je nezbytné porozumět dynamice jejich populací.
Vlk obecný je vrcholným predátorem mnoha ekosystémů po celém světě. Jeho vnímání je však často kontroverzní. Na jedné straně je vlk vnímán jako vlajkový druh ochrany přírody, který pomáhá chránit celé ekosystémy. Na druhé straně může být vnímán negativně zejména v pastorálních komunitách, kde je obávaným predátorem hospodářských zvířat. Tato polarizace názorů zdůrazňuje potřebu řešení, která budou vyvážená a založená na vědeckých datech. Zde hraje zásadní roli genetický monitoring, na němž se podílí Fakulta tropického zemědělství ČZU v rámci projektu TAČR – Prostředí pro život.
Proč genetický monitoring?
Genetická analýza poskytuje vědcům nástroje, jak vlčí populaci nejen sledovat, ale i chránit.
- Potvrzuje přítomnost vlků a rozlišuje je od psů či kříženců.
- Umožňuje odhalit hybridizaci, která může ovlivnit vitalitu populace.
- Pomáhá sledovat pohyb jedinců v čase a prostoru – zda migrují, rozmnožují se a jaké mají příbuzenské vztahy.
- Přispívá k odhadu početnosti populace a k sestavování rodokmenů.
- Má i forenzní využití, například při vyšetřování škod na hospodářských zvířatech nebo v případech ilegálních chovů.
„Genetický výzkum probíhá společně s Přírodovědeckou fakultou UK a jejím hlavním cílem je celkový genetický monitoring v České republice, správné nastavení postupů nebo optimalizace sběru materiálu. Výsledky, které získáváme nám ukazují, jak dochází k obnově populace ve střední Evropě, zda se jedinec rozmnožuje nebo zda dochází k hybridizaci se psy,“ vysvětluje Mgr. Barbora Černá Bolfíková, Ph.D., vedoucí katedry chovu zvířat a potravinářství v tropech na Fakultě tropického zemědělství, České zemědělské univerzitě v Praze. „Výsledky projektu TAČR pomohou pochopit, jak se populace ve střední Evropě obnovují, jak se u nás geneticky mísí a zda dochází k hybridizaci se psy. Tyto poznatky jsou klíčové pro správné nastavení managementu vlků nejen v ČR, ale i v evropském kontextu,“ dodává.
Rekolonizace střední Evropy
Vlci v ČR pocházejí ze tří různých populací – středoevropské, karpatské a alpské. Česká republika se tak stala unikátní „křižovatkou“ vlčích linií.
„Šumavští vlci vznikli spojením samce z alpské a samice ze středoevropské populace. Právě sledování toho, co se děje při výměně genetické informace mezi různými populacemi, je pro výzkum mimořádně důležité,“ doplňuje Černá Bolfíková.
Od vědy k praxi
Projekt TAČR – Prostředí pro život propojuje akademický výzkum s praxí ochrany přírody. Hlavním řešitelem je Přírodovědecká fakulta UK, FTZ ČZU se podílí jako spoluřešitel. Výsledky pak využívá Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
„Naším cílem je optimalizovat sběr vzorků, harmonizovat genetické postupy a propojit data mezi institucemi. Jen tak získáme aktuální a využitelné informace pro ochranu vlků v terénu,“ zdůrazňuje Barbora Černá Bolfíková.
Aktuální případ z NP Šumava (únik samice vlka ze Srní) ukazuje, jak genetika pomáhá řešit konkrétní situace.
„NP Šumava se podílí na genetickém monitoringu, pravidelně sbírají vzorky v oblasti NP. My pro ně sledujeme dynamiku smeček a příbuzenské vztahy mezi zvířaty, což jim poskytuje představu o tom, co se s vlky v parku děje. Díky tomu, že máme k dispozici vzorky jedinců z ohrady, můžeme identifikovat jejich DNA, pokud ji zachytíme mimo ohradu a potvrdit tím únik vlka,“ přibližuje Černá Bolfíková.
Širší význam výzkumu
Výzkum hybridizace a genetického monitoringu není na Fakultě tropického zemědělství, ČZU v Praze zaměřen jen na vlky. Tým se dlouhodobě věnuje i dalším druhům – od antilop přes luskouny až po medvědy. Cílem je porozumět genetické diverzitě a podpořit udržitelný management volně žijících živočichů.