Při nedávném habilitačním řízení na Fakultě tropického zemědělství se stal docentem Vladimír Verner. Ve svém výzkum se dlouhodobě zaměřuje na propojení hodnotových řetězců zohledňujících místní rostlinné druhy s podporou udržitelnosti faremních systémů a efektivními strategiemi pro zmírňování chudoby.
V rozhovoru se dozvíte, jak agroekologicky orientované přístupy pomáhají drobným farmářům v zvládat rizika, zlepšovat živobytí a přispívat k udržitelnějšímu zemědělství. Dr. Verner sdílí konkrétní příklady ze zemí, jako je Vietnam, Kyrgyzstán nebo Zambie, a vysvětluje, jak lze tradiční znalosti, inovativní strategie a interdisciplinární spolupráci využít ke zlepšení zemědělství a ochranu tamních ekosystémů. Přečtěte si, jak jeho práce pomáhá formovat budoucnost udržitelného zemědělství v tropických a méně rozvinutých oblastech světa.
Váš výzkum zdůrazňuje potřebu vytvoření vazby mezi lokální agrobiodiverzitou a hodnotovými řetězci. Jak mohou tyto přístupy umožnit drobným zemědělcům v tropických oblastech lépe zvládat rizika a zlepšit jejich živobytí?
Zemědělství v tropických oblastech se rychle industrializuje. Souvisí to s probíhajícími strukturálními a sociokulturními změnami v národním hospodářství a ve společnosti, do jisté míry i z důvodu změn klimatu. Průmyslové zemědělství je založeno na velkém množství drahých a vždy ne dobře dostupných vstupů, a upřednostňuje primárně ekonomické benefity oproti dlouhodobé stabilitě. Drobní farmáři často nemají zdroje ani informace tento směr následovat, a to i přes podporu agrárních politik a rozvojových iniciativ.
I proto jsem se v mém výzkumu zaměřil na alternativní přístupy, z nichž jedním agroekologické zemědělství. Tato idea se opírá o postřehy řady výzkumníků, univerzit a institucí, kteří věří, že je lepší rozvíjet zemědělství v souladu s přírodou a tradičními znalostmi farmářů. Ve výsledku to znamená, že farmáři nemusí být nutně závislí na přístupu k průmyslovým vstupům, a zažitými postupy profitují z nižších produkčních nákladů a produkce rozprostřené do průběhu celého roku. Jsou tak samostatnější, ziskovější, celkově lépe fungují a šťastnější.
Jaké inovativní strategie jste identifikovali pro začlenění agrobiodiverzity do zemědělských systémů s cílem zvýšit udržitelnost, aniž by byla ohrožena produktivita?
Ve velké míře se jedná spíše o znovuobjevování praktik, které byly farmáři využívány v minulosti. Tyto znalosti a postupy byly buď zapomenuty nebo nahrazeny během různých školení a projektů tzv. moderními přístupy. Jedná se o tradiční postupy, založené na minimálních vstupech a citlivém přístupu k půdě (posilováním její schopnosti držet živiny a vlhkost), diverzifikaci pěstovaných druhů, jednoduchých principech hospodaření s vodou, zpracováváním a uchováváním jídla a podobně.
Je potřeba si však uvědomit, že naprostá většina farmářů v tropech jsou malozemědělci s výměrou svých polí do dvou hektarů, mají spíše nižší vzdělání, přináležejí k určité (většinou hůře situované) společenské vrstvě, žijí v politické nestabilitě a podobně. Ve výsledku to znamená, že zemědělství je jejich jediná možnost obživy což se odráží v chybějící dlouhodobé vizi do budoucna, problémy s předáváním farem další generaci a častá je také migrace do měst či do zahraničí.
Můžete uvést konkrétní příklady, kdy zaměření na hodnotové řetězce citlivé k biologické rozmanitosti pozitivně ovlivnilo zemědělské komunity nebo ekosystémy?
Napadají mě Vietnam, Kyrgyzstán, Etiopie a Zambie. Jsou to země, se kterými mám největší zkušenosti. V naprosté většině byly tamní farmáři nuceni přejít na průmyslové zemědělství a monokultury. Na této transformaci se podíleli místní politiky skrze lokální poradenské systémy a podporu kooperativ, ale i různé rozvojové projekty. Po našich intervencích se alespoň postupně navrátili k faremním systémům reflektující místní biodiversitu a tradice, které nejenže plní řadu sociálních a ekologických funkci (třeba i něco tak obyčejného jako je stín a místo k odpočinku), ale zároveň jim umožňují zaměřit se i na nové produkty (niche products), které mohou buď čerstvé nebo zpracované zabudovat do svého jídelníčků anebo prodávat na místních trzích či se napojit na řetězce prodávající tyto produkty i na vzdálenějších a více profitabilních trzích. Produkty tropického zemědělství, dříve lokální, těžko dostupné a exotické, se stále více stávají součástí sortimentu obchodních domů a jídelníčků domácností v Evropě.
Jak změna klimatu ovlivňuje vaši práci a jaké kroky mohou zemědělci podniknout, aby se přizpůsobili a zároveň zachovali agrobiodiverzitu?
Klimatická změna ovlivňuje asi každý aspekt našich životů. Zcela zásadní dopad však má na živobytí a zemědělství drobných farmářů. Adaptace na klimatické změny či zmírňování jejich dopadů se proto stala jedním z hlavních výzkumných směrů na naší fakultě, katedře, a s ohledem na své zaměření i v mém týmu. Mezi nejzásadnější dopady patří změny ve faremních kalendářích, zejména pak ve změnách intenzity a načasování dešťů. I v tomto směru jsou agroekologické přístupy (agrolesnictví, pěstování meziplodin, mulčování, aj.) velmi vhodné a dopady klimatických změn zmírňují, na rozdíl od monokultur. Z vědeckého hlediska je důležité ty nejvhodnější metody pro adopci vhodných opatření identifikovat, což je velmi často spojené se i studiem tradičních znalostí a praktik, včetně místních pověr a tabu, které v sobě často odráží principy využitelné při rozvoji faremních systémů.
Jaké jsou největší překážky při zavádění postupů citlivých k agrobiodiverzitě v širším měřítku a jak je mohou výzkumní pracovníci a tvůrci politik řešit?
Současné zemědělství odráží světové úsilí o zmírnění až vymýcení hladu (tzv. Zelená revoluce) v 70. letech minulého století. Ve výsledku se podařilo hlad z velké části zvládnout, ale jako výsledek jsou různé formy skrytého hladu a faremní systémy závislé na drahých a často těžko dostupných vstupech a nereflektující ani potřeby místní populace ani ekosystémů. Náš kalorický příjem je z poloviny závislý na třech plodinách (rýži, kukuřici a pšenici). Tyto plodiny a dalších zhruba 10 rostlinných druhů tvoří tak zvané globální hodnotové řetězce – vysoce specializované řetězce agrárních produktů, jejichž spotřeba je často vzdálena daleko od jejich producentů – drobných farmářů.
Druhou z bariér je absence agroekologie v agendě současného systému poradenských služeb, které jsou hlavními implementátory vládních politik. Často se podporují hlavní plodiny skrz vytváření kooperativ nebo podporu různých typů smluvního hospodářství (contract farming). Tradiční plodiny a agroekologické principy, které by nebyly tolik vázané na systém podpor pro nákup drahých vstupů, se dostávají do zájmu politik sporadicky a jejich role není nikdy zásadní. Velkým problémem tak je situace, kdy země čelí dlouhodobě politické nestabilitě případně i konfliktu a místní ekosystém je často jedinou možností obživy a dochází naopak k jeho degradaci až destrukci.
A třetí z bariér, na kterou z pozice zemědělských ekonomů často narážíme, je spotřebitelské chování. Tradiční produkty, často zdravější, chutnější a lépe produkovatelné, jsou označovány za jídlo pro chudé (food-for-poor). Rostoucí příjmy místních obyvatel jsou tak směřovány do supermarketů a za často dovážené zboží, a ne za lokální produkci. S kolegy se snažíme pochopit jakou roli by v tomto hraje stále rostoucí turismus a zájem o místní kulinářství na strukturu místních lokálních faremních systémů a živobytí farmářů.
Můžete, prosím zmínit zajímavé publikace které odkazují na Váš výzkum a v krátkosti přiblížit jejich obsah?
- Non-timber forest products utilization in Vietnam: Who collects, who consumes, who sells?
Tato studie probíhala v rámci našich aktivit ve středním Vietnamu, mezi farmáři žijícími u hranic národního parku v komunitě vzniklé po vietnamské válce. Les hrál v jejich živobytí zásadní roli, poskytoval jim jídlo, léky a materiál. Některé produkty lidé sbírali pro trh. Naše studie dokázala jak zdroje domácností a vládní podpora může podpořit udržitelný sběr lesních produktů a zároveň i ochranou přírody. Důležitou roli hrál rozvoj domácích zahrad, které poskytovaly řadu rostlinných produktů pro místní i mezinárodní trh a snižovaly tak závislost místních domácností na lese.
Polesny Z, Verner V*, Vlkova M, Banout J, Lojka B, Valicek P, Mazancova J. 2014. Non-timber forest products utilization in Phong Dien Nature Reserve, Vietnam: Who collects, who consumes, who sells? Bois et Forets des Trop, 322(4):39-49. http://doi.org/10.19182/bft2014.322.a31233 and https://www.fao.org/family-farming/detail/en/c/1158906/
- Medical ethnobotany of herbal practitioners in the Turkestan Range, southwestern Kyrgyzstan
Střední Asie je specifickým regionem, který se stále pociťuje následky rozpadu Sovětského svazu. Zvláště v odlehlých oblastech jsou lidé více závislí na místních zdrojích. Dostupnost lékařské péče je nízká a možnosti obstarat si peněžní příjem malá. Z toho důvodu obrací svou pozornost k léčivkám rostoucím jak v jejich blízkosti, tak na vzdálených svazích hor. Naše studie dokázala velkou znalost místních léčitelů o výskytu a léčivých účincích tamních rostlin a také že nejvýznamnější sběratelskou lokalitou jsou horské svahy, které jsou stále více exponovány klimatickým vlivům. Řada sbíraných léčivek má tržní potenciál, ale na rozdíl od okolních zemí, nejsou místní hodnotové řetězce ještě rozvinuty. Dalším problémem je, že tradiční znalost ohledně místních léčivek se špatně předává na mladší generaci.
Pawera L, Verner V, Termote C, Sodombekov I, Kandakov A, Karabaev N, Skalicky M, Polesny Z*. 2016. Medical ethnobotany of herbal practitioners in the Turkestan Range, south-western Kyrgyzstan. Acta Soc Bot Pol, 85(1):3483. https://doi.org/10.5586/asbp.3483
- Socioeconomic Dimensions of Wild Food Plant Use During the Conflict in Syria
Sýrie je jednou ze zemí, která je již dlouhou dobu zmítána občanskou válkou. Nedostupnost základních služeb nutí místní obyvatelstvo využívat okolní rostlinné zdroje ke svému živobytí. Naše studie se přednostně zaměřila na volně rostoucí rostliny, které lze využít jako zdroj obživy. Našli jsme spojení mezi znalostí, frekvencí sběru a komercializace rostlin a socioekonomickým profilem domácností. Pokračování konfliktu může vyústit i ve značné škody na místních ekosystémech z důvodu nadměrného sběru.
Sulaiman N, Verner V, Polesny Z*. 2023. Socioeconomic dimensions of wild food plant use during the conflict in Syria. Econ Bot, 77(3):267-281. https://doi.org/10.1007/s12231-023-09579-6
- Tracing the Tradition: Regional Differences in the Cultivation, Utilization, and Commercialization of Bitter Kola (Garcinia kola, Clusiaceae) in Cameroon
Tropické deštné lesy představují bohatý rezervoár rostlinných druhů, které se lidé naučili využívat k různým účelům. Degradace tradičních znalostí spolu s odlesňováním pralesů vede k úbytku těchto druhů a snižuje možnost, že i současné generace se naučí jejich hodnoty využívat. V této studii jsme se zaměřili na druh stromu zvaný Garcinia kola, který se vyskytuje v západní a střední Africe a díky chuti svých plodů získal i své jméno – bitter kola. Výzkum probíhal v Kamerunu, a to ve všech regionech, kde se strom využívá. Výsledky studie ukázaly rozdíly v tom, jak se farmáři o stromy starali a jak je využívali. Velkou roli přitom hrála v preferencích a aplikaci udržitelných postupů dostupnost trhu a vyšších výkupních cen.
Manourova A, Polesny Z, Lojka B, Degrande A, Pribyl O, Van Damme P, Verner V*. 2023. Tracing the tradition: Regional differences in the cultivation, utilization and commercialization of Bitter kola (Garcinia kola Heckel, Clusiaceae) in Cameroon. Econ Bot, 77(1):48-62. http://doi.org/10.1007/s12231-022-09564-5
- Tourists’ Preferences for Traditional Food Products as Indicators of the Market Potential of Underutilised Species in Cambodia
Turismus lze z celosvětového hlediska považovat za rychle se rozvíjející odvětví. Po odeznění nedávné pandemie Covidu-19 se opět počty turistů vracejí do původních hodnot a nadále rostou. Řada zemí vnímá turismus jako svou rozvojovou prioritu a snaží se najít způsoby, jak své hosty udržet déle a aby se i rádi vraceli. Jednou z možností je propagace místní tradiční kuchyně a přírodních produktů. V naší studii jsme se zaměřili na Kambodžu a na povědomí turistů o místních více a méně známých rostlinných produktech. Našli jsme socioekonomické souvislosti s preferencemi jednotlivých produktů a identifikovali jsme také kritické aspekty nutné pro podporu místních produktů.
Verner V, Kosova M, Chaloupkova P, Nguon S, Van Damme P, Kokoska L*. 2023. Tourists' preferences for traditional food products as indicators of the market potential of underutilised species in Cambodia. Agriculture, 13(8):1599. https://doi.org/10.3390/agriculture13081599
Jaké jsou Vaše plány do budoucna jako nového docenta na FTZ?
Snad to nevyzní jako klišé, ale pro mě budou nadále v centru zájmu studenti. Jako fakulta máme studenty z celého světa a ti jsou nejlepšími šiřiteli našich myšlenek. Rád bych dále pokračoval v projektech a publikacích, které buď přímo pomáhají farmářům k udržitelnějšímu zemědělství a lepšímu živobytí (a často návratu k jejich tradicím a rolím manažerů svých farem a ekosystémů v pozitivním smyslu slova). Věřím, že můžeme tyto myšlenky vylepšovat a více prosazovat do agend vládních agrárních a rozvojových politik tak, aby nezůstaly pouze na úrovni akademických debat.
