Letos naše cesta vedla tam, kam vedou všechny cesty... do Říma!
Univerzitní botanická zahrada (Orto Botanico di Roma) nám otevřela své brány a my jsme mohli objevovat její rozmanitou flóru. Botanická zahrada se může pochlubit obsáhlou sbírkou bambusů, disponuje několika skleníky a nechybí jí ani vinohrad s nejznámějšími italskými odrůdami vína. Naše zahradnická srdce ovšem zaplesala, když jsme venku viděli v plné kráse růst rostliny typické pro Středomoří: citrusy, svatojánský chléb (Ceratonia siliqua), marhaník (Punica granatum) nebo myrtu (Myrtus communis).
Po důkladném prozkoumání univerzitní sbírky jsme se vydali za hranice botanické zahrady, abychom prozkoumali i římskou městskou zeleň. Navštívili jsme park Parco degli Acquedotti (Park akvaduktů), proslulý svými antickými akvadukty a kde se rozlehlé, travnaté plochy střídají s typickými středomořskými křovinami a majestátními piniemi. Zde pro nás byl jeden objev zásadní: narazili jsme na samičí rostlinu vavřínu vznešeného neboli bobkového listu (Laurus nobilis), kterou u nás v botanické zahradě nemáme a také je to důkaz toho, že se v dané lokalitě populace vavřínu udržuje přirozenou cestou, nikoli jen vegetativním množením. Ovšem celkový dojem z parku byl mírně rozporuplný – vzhledem k historickému významu akvaduktů jsme očekávali větší míru kultivovanosti a důslednější údržbu parkové zeleně. Přesto tamní lidé park hojně využívají k relaxaci a sportu a dokonce jsme tu narazili i na malou komunitní zahrádku, jejíž uspořádání bylo velmi neformální.
Ovšem další putování po významných italských zahradách nám náladu zvedlo. Ale o tom až v dalším příspěvku... :-)
