Ing. Jiban Kumar, Ph.D., absolvent Fakulty tropického zemědělství (FTZ), stojí v čele Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i. – klíčové instituce pro výzkum v oblasti zemědělství a potravinářství v České republice.
- Jméno: Ing. Jiban Kumar, Ph.D.
- Pozice: Ředitel Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i.
- Studijní program na FTZ (dříve ITSZ): Rostlinná výroba, se zaměřením na genetiku a šlechtění rostlin (inženýrský titul)
Profesní dráha absolventa je inspirativním příkladem toho, jak lze propojit poctivou odbornou práci, mezinárodní zkušenosti a osobní nasazení. Dnes působí nejen jako ředitel, ale také jako aktivní vědec. Dlouhodobě podporuje spolupráci mezi výzkumnými institucemi a univerzitami a významně přispívá k rozvoji vědy.
V rozhovoru se absolvent, Ing. Jiban Kumar, Ph.D., vrací ke svým studijním začátkům, mezinárodnímu prostředí na fakultě i k pedagogům, kteří ho ovlivnili. Popisuje svou profesní dráhu od prvních výzkumných zkušeností až k současné vedoucí pozici a sdílí svůj pohled na vědu, vedení lidí i vzdělávání. Jeho náhled a vize jsou inspirativní nejen pro současné studenty, ale pro všechny, kteří uvažují o kariéře ve výzkumu.
Mohl byste představit svoji práci? Jsem ředitelem Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC), největší instituce svého druhu v resortu zemědělství. Centrum vzniklo sloučením tří výzkumných ústavů a dnes pokrývá celý řetězec témat – od genetických zdrojů rostlin, přes ochranu plodin, zemědělskou techniku a technologie až po kvalitu potravin. V rámci své funkce se věnuji formulaci a naplňování strategie rozvoje centra, jeho řízení, investicím a infrastruktuře, rozvoji národní i mezinárodní spolupráce a komunikaci s univerzitami a aplikační sférou. Současně se nadále podílím na činnosti vlastní vědecké skupiny, protože mě vědecká práce motivuje a naplňuje – dává mi přímý kontakt s novými poznatky, studenty a projekty a pomáhá zachovat propojení mezi vedením organizace a praktickým výzkumem.
Co Vás přivedlo do vedoucí pozice? Od dětství jsem měl přirozený sklon organizovat věci a vést kolektiv. Významně mě formovali rodiče a jejich silné hodnoty – odpovědnost, pracovitost a důraz na vzdělání. Velký vliv na mě měly také zkušenosti ze zahraničí, kde jsem měl možnost poznat, jak fungují excelentní instituce, například Torontská univerzita, a jakou roli hraje kvalitní leadership. Tyto zkušenosti a hodnoty mě dlouhodobě provázejí a motivují posouvat CARC kupředu a nastavovat vysoké profesní i etické standardy. Věřím, že silné vedení má smysl pouze tehdy, pokud vytváří podmínky pro růst lidí, podporuje jejich talent a umožňuje, aby věda a inovace přinášely nové poznatky a skutečně prospívaly společnosti.
Jak jste se dostal ke své současné práci v Česku? V roce 1986 jsem přicestoval z Bangladéše, odkud pocházím, do Československa na stipendium, abych zde studoval inženýrský obor na tehdejším Institutu tropického a subtropického zemědělství (ITSZ). Na něj následovalo doktorské studium. Během doktorského studia na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (FAPPZ) se ukázalo, že výzkum je moje cesta. Po obhajobě mi jeden člen komise přímo nabídl pracovní místo – takže jsem práci vlastně nehledal, našla si mě sama. Podobně jsem později získal i zahraniční nabídky, například z institutu INRA ve Francii. Nakonec jsem se rozhodl zůstat v Česku, kde se postupně otevíraly nové profesní příležitosti a kde jsem mohl pokračovat ve své vědecké i akademické dráze.
Co vás na práci nejvíc baví? Nejvíc mě těší kombinace řízení a vědecké práce. Mám rád koncepční přemýšlení, nastavování strategií a možnost ovlivňovat růst celé instituce. Zároveň mě stále baví i samotný výzkum – otázky, které řešíme, práce s mladými vědci a studenty a radost, když se daří dosahovat nových výsledků. Je to časově náročné, ale práce mi dává smysl, přináší výsledky a přirozeně mě motivuje.
Jak podporujete svůj tým? Podporuji svůj tým příkladem, otevřenou komunikací a jasnými očekáváními. Vytvářím dobré podmínky pro práci, zajišťuji přístup k moderním technologiím a podporuji jejich ambice. Jsem náročný na sebe i na své okolí, ale stavím na důvěře a férovém jednání – protože jen v takovém prostředí mohou lidé růst a dosahovat kvalitních výsledků
Jaké máte plány do budoucna? Chci, aby CARC dále rostl vědecky i společensky a aby měl silné národní i mezinárodní postavení – zkrátka aby patřil mezi špičková vědecká pracoviště světa. Velkým tématem je pro mě užší propojení s univerzitami, zejména společná výchova doktorandů a sdílené výzkumné projekty. Cílem je přilákat mladé talentované odborníky, propojit výuku s praxí a vytvořit prostředí srovnatelné se zahraničními postgraduálními centry. Inspirací jsou pro mě úspěšné modely ve Francii a USA, kde tato spolupráce již dlouhodobě funguje.
Co se vám na studiu na naší fakultě líbilo nejvíc? Nejvíce se mi líbily mezinárodní prostředí a atmosféra kampusu. Měl jsem možnost potkat spolužáky z celého světa – z Afriky, Asie, Latinské Ameriky i Evropy – poznat jejich kulturu a společně prožívat studentský život. Už jako malý kluk jsem v učebnici četl, že národním jídlem v některých afrických zemích je „fufu“, ale nikdo mi tehdy neuměl říct, co to vlastně je. Až tady, se spolužáky z Afriky, jsem se dostal k tomu, že jsem u jeho přípravy pomáhal a ochutnal ho – bylo to splnění dětské zvědavosti a zároveň malé okno do globálního světa.
Zároveň jsem měl mnoho českých přátel a kamarádů, kteří mě obohatili po kulturní i lidské stránce a pomohli mi lépe porozumět českému prostředí, které se později stalo mým domovem. Tato kombinace českého prostředí a mezinárodního kolektivu pro mě byla obrovským obohacením – lidským i profesním. Jsem přesvědčen, že bez této fakulty bych tak pestrý kulturní i lidský rozměr možná nezažil.
Kdo vás během studia nejvíce ovlivnil? Všichni pedagogové a kamarádi mě velmi ovlivnili a je těžké jmenovat jen některé z nich. Velmi mě inspirovali profesor Táborský, profesor Zelený, profesor Valíček i profesor Bláha. Patřili k učitelům „staré školy“ – odborně silní, přísní, ale zároveň lidsky velmi přátelští a féroví. Jejich přístup mě dodnes ovlivňuje.
Co byste doporučil současným studentům? Aby studovali s otevřenou myslí. Aby byli zvědaví a věnovali se studiu s opravdovým zájmem. Aby se nebáli mít vlastní vizi – klidně jednoduchou, ale poctivou. Aby zůstali přirození a svobodomyslní, aby dali prostor i zdravé naivitě a aby se snažili být prospěšní společnosti i svému okolí. Aby byli nároční sami na sebe a pracovali s pokorou, skromností, a především s entuziasmem. Aby netlačili na výsledek za každou cenu. Budou-li dělat věci s vášní, přesvědčením a vytrvalostí, výsledky se nakonec dostaví.
